AIX pro linuxáka: kde končí návyky z Linuxu

Tooling

• ▸ Správa balíků: místo zypper na SLES nebo yum na RHEL 7 je installp a lslpp, které pracují s filesety, ne s balíky. RPM na AIX existuje, ale jen pro open-source software vedle systému. Úroveň systému říká oslevel, ne obsah /etc/os-release.
• ▸ Konfigurace přes SMIT: smit/smitty je textové menu, které za administrátora skládá příkazy – a umí ukázat, jaký příkaz spustí (F6). Nejblíž je tomu YaST na SUSE; na RHEL obdoba chybí a ekvivalentem je editace souborů plus konfigurační management.
• ▸ ODM (Object Data Manager): AIX drží konfiguraci zařízení a systému v binární databázi ODM, ne v plain-text souborech pod /etc. Ruční editace souboru proto nestačí – stav zná ODM.
• ▸ Chyby a logy: místo journalctl (systemd je na SLES 12 i RHEL 7 standard) je errpt a errpt -a nad systémovým error logem.
• ▸ Služby: AIX má /etc/inittab a System Resource Controller se startsrc/stopsrc/lssrc. Kdo si zvykl na jeden systemctl, hledá tady jeden nástroj tam, kde AIX má několik vrstev.
• ▸ Boot: po změnách v bootovacím řetězci se spouští bosboot, jinak systém nemusí nabootovat.

LVM

AIX má vlastní LVM, starší a v lecčem odlišný od LVM2 na Linuxu:

• ▸ pojmy jsou podobné (PV, VG, LV), ale příkazy jiné (lspv, lsvg, lslv, mklv, extendvg);
• ▸ LV má typicky přímo souborový systém JFS2 – roli, jakou na RHEL 7 hraje výchozí XFS a na SLES 12 Btrfs pro systémový svazek;
• ▸ přehled připojení je v /etc/filesystems, ne ve fstab;
• ▸ zrcadlení (mirrorvg) a rozmístění kopií po discích je součást LVM, ne samostatná vrstva;
• ▸ rootvg (systémový VG) se spravuje stejnými nástroji jako datové VG.

LPAR: fyzické vs. virtuální prostředky

Stroje Power se dělí na logické oddíly (LPAR) přes Hardware Management Console (HMC):

• ▸ CPU může být dedikované, nebo virtuální (micro-partitioning ze sdíleného poolu) – plánování a měření výkonu se pak počítá jinak než na jednom fyzickém CPU;
• ▸ paměť a I/O se oddílu přidělují z HMC;
• ▸ I/O často neprochází přímo, ale přes VIOS (Virtual I/O Server), který sdílí disky a síť mezi oddíly – další vrstva, kterou Linux na běžném x86 stroji nemá.

Tahle vrstva je zároveň to, co se přenáší: SLES i RHEL běží na Power ve variantě ppc64le ve stejných oddílech a za stejným VIOS. Kdo rozumí LPAR a HMC, přidělí prostředky oddílu s Linuxem stejně jako oddílu s AIX – mění se operační systém uvnitř, ne model virtualizace.

Enterprise úložiště

Disky obvykle nepřicházejí lokálně, ale ze SAN:

• ▸ připojení přes MPIO (multipath) – jeden disk je vidět víc cestami a ovladač je slučuje do jednoho zařízení, obdobně jako dm-multipath na SLES a RHEL;
• ▸ na AIX je multipath součást základu, kdežto na Linuxu se multipathd a jeho multipath.conf ladí podle konkrétního pole;
• ▸ výpadek jedné cesty nemá shodit přístup k disku – je to standardní součást návrhu, ne výjimka.

Zálohy a nasazení

• ▸ mksysb vytvoří bootovatelný obraz celého systému (rootvg) – obnova nebo klonování stroje z jednoho artefaktu. Na Linuxu je nejbližší obdobou ReaR (Relax-and-Recover), který RHEL i SLES dodávají; jinak záloha dat plus nová instalace ze šablony.
• ▸ NIM (Network Installation Management) instaluje a obnovuje systémy po síti – roli, jakou má kickstart na RHEL nebo AutoYaST na SLES, jen s vlastní databází a terminologií.

Vysoká dostupnost

Clustery a převzetí služeb řeší PowerHA (dřív HACMP). Koncept je stejný jako u Pacemakeru s Corosyncem, na kterém stojí SUSE Linux Enterprise High Availability Extension i Red Hat High Availability Add-On. Liší se konfigurace, terminologie i nástroje – znalost jednoho clusteru se do druhého nepřenese jako příkazy, ale jako myšlení o skupinách prostředků, závislostech a fencingu.

Co se změnilo do roku 2024

Rozdíly výše platí dál, ale linuxová strana se za těch šest let posunula víc než AIX:

• ▸ správa balíků: RHEL 8 a 9 mají dnf místo yum, SLES 15 rozdělil systém na moduly s vlastním životním cyklem. installp a filesety zůstaly, jaké byly, takže odstup v toolingu se zvětšil;
• ▸ kontejnery: na RHEL je běhové prostředí podman bez démona, na SLES stojí vedle Dockeru. AIX kontejnerový ekosystém nemá a workload se dál dělí na LPARy – jednotkou izolace je oddíl, ne kontejner;
• ▸ síť a firewall: nftables na obou distribucích, síť na RHEL spravuje NetworkManager, na SLES 15 wicked (NetworkManager až od SLES 16) – proti smitty a ODM na AIX;
• ▸ platforma: po POWER7 přišly POWER8 až POWER10, po AIX 7.1 verze 7.2 (2015) a 7.3 (2021). HMC, LPAR a VIOS se v principu nezměnily, takže znalost virtualizace z doby POWER7 drží dál;
• ▸ automatizace: Ansible pokrývá AIX i Linux, takže část provozu jde psát jednou pro obojí. Moduly pro AIX jsou ale mladší a pokrývají méně než ty pro RHEL a SLES.

Shrnutí

Přechod z Linuxu na AIX není o učení se novému systému od nuly, ale o odnaučení detailů: kde je konfigurace (ODM místo /etc), jak se instaluje (filesety a NIM), jak funguje LVM a jak se počítá výkon oddílu. Kdo tyhle rozdíly zná, přenese většinu provozních návyků beze změny – a na Power si vystačí s jedním modelem virtualizace pro AIX i pro SLES a RHEL.